17.08.2015

Betonový tubus výdechu z Blanky je symbolem změn čitelných v tkáni Prahy. Maskovat jeho přítomnost je jako popírat současnost města, ve kterém žijeme. Není nositelem úpadku, ale vývoje Prahy. Nedevastuje, ale doplňuje své okolí o další čitelnou vrstvu. V klidném, romantickém sousedství s bohatou historií jej jako drzého nováčka není lehké přijmout. Přesto má potenciál se s duchem místa ztotožnit a akcentovat, nikoli potlačit jeho specifické rysy.

Orientační bod a místo setkávání

Tento jednoduchý válec monumentálních rozměrů provedený z šalovaného betonu je technicistní dominantou a známkou pokroku. Je stavbou utilitární, ale díky své poloze na kopci na rohu pozemku vodárny Na Andělce, je také výrazným orientačním bodem viditelným z okolí. Vyrůstá ze země u křižovatky cest vedoucích z Ořechovky, z koupaliště Petynka a z parku Maxe van der Stoela. Tyto cesty slouží převážně chodcům a cyklistům, kteří se vyhýbají hlavním komunikacím a hledají klid vedlejších ulic. Vhodnou úpravou okolí tubusu v sousedství těchto cest, lze mimo orientační bod vytvořit též místo setkávání v podobě malého park a plácku pro obyvatele okolních domů. Další z typických tajemných zákoutí Prahy, jež objevíte náhodou a oceníte jeho intimitu a kultivovanost.  Tubus výdechu je jeho nedílnou specifickou součástí. Dává místu jméno. Stává se sochou ve veřejném prostoru.

Technicistní monument a jeho přijmutí okolím

Minimalistický, utilitární design tubusu viditelného z okolí bych rád ponechal bez změn. Respektuji však názor místních obyvatel, kteří preferují jeho ozelenění a maximální splynutí s okolím. Proto tubus do poloviny jeho výšky nechávám porůst kombinací popínavých rostlin: Neopadavý, stále zelený břečťan je doplněn přísavníkem, který se na podzim výrazně zbarví do odstínu červené a svlačcem trojbarevným, který na jaře promění tubus v rozkvetlou zahradu. Z bezprostředního okolí křižovatky a oken sousedních domů je masivní betonový válec vnímán jako zelená stěna – vertikální zahrada malého městského parku. V kontextu s širším okolím a ze vzdálených pohledů si ponechává svůj monumentální betonový vzhled. Ozelenění spodní části tubusu také výrazně snižuje riziko poškození vandalismem, které v případě jiných výtvarných řešení, shledávám v tomto místě velmi vysoké.

Finanční (ne)náročnost 

Jsem přesvědčen o tom, že úspěch projektu spočívá především v úpravách okolí tubusu, které může být aktivně využito obyvateli. Tubus samotný doznává změn minimálních a většina financí uvolněných na realizaci projektu proto směřuje do kultivace a oživení jeho bezprostředního okolí.

Úprava okolí tubusu

Odkrojením nároží pozemku vodárny zanechala stavba výdechu jizvu v přirozeném kopcovitém terénu. Projekt využívá této terénní nesrovnalosti a naváží zeminu zpět na místo tak, aby mu navrátil jeho svažitý charakter s důležitými výhledy na Pražský Hrad a Petřínskou rozhlednu, a zároveň zmírnil jeho strmé stoupání a vytvořil příjemnou pochozí plochu. Rozdíl mezi původním a novým terénem vytváří zlom, který je v nejvyšším bode vysoký 1.5m a určuje hranici mezi veřejným a soukromým pozemkem. Společně s hustou vegetaci rostoucí na reliéfu původního terénu zamezuje vniknutí na území vodárny. Nenavrhuji zeď ani plot: Hranice je řešena nenásilnou parkovou úpravou. Strukturovaná opěrná stěna zároveň dodává parku a plácku pod ním intimitu, která by chyběla v případě dorovnání do výšky původního terénu.

Park je jednoduchý, zatravněný svah, doplněný kamennými schody a volně rozmístěnými lavičkami. Plácek v nižší části parcely je vydlážděn a plynule přechází v chodník. Střídání vzoru dlažby identifikuje jednotlivé části plácku. V okrajových částech dochází ke kontrolovanému prorůstání travou a tudíž plynulému přechodu mezi zelenou plochou a dlažbou. Příkladem je příjezdová cesta na pozemek vodárny. Hrana chodníku u silnice je doplněna parkovacími zábranami a stojany na kola. Chodník na protější straně cesty je také vydlážděn. Od soukromého pozemku je odstíněn živím plotem a parkovou vegetací, vytvářející zelené niky pro lavičky orientované směrem k parku. Výraznými prvky oživujícími celé prostranství jsou kašna a sluneční hodiny. Kovová trubka vedoucí vodu do kašny je připevněna k betonové stěně výdechu a částečně skryta pod vrstvou popínavé zeleně. Voda, jakoby vytékala přímo z tubusu. Sluneční hodiny jsou umístěny ve vyšší části tubusu. Výška ozelenění je regulována, aby nezasahovalo do prostoru slunečních hodin. Výhledy z oken domů tak nebude kazit vágní betonová roura. Naopak, při pohledu ven uvidíme  sloup s hodinami a kašnou, zarůstající zelení městského parku: Ideální místo pro setkávání a aktivity spojené s volným časem všech věkových skupin, od posezení na lavičce po hru na schovávanou, sportovní hry či opékání buřtů.

Projekt navrhuji realizovat v časových etapách podle finančních možností města:

1. Etapa: Ozelenění tubusu, úprava terénu okolo tubusu, vysazeni parkové zeleně a vydláždění zpevněných ploch.

2. Etapa: Doplnění parku, plácku a protějšího chodníku městským mobiliářem. Především městskými lavičkami, stojany na kola a parkovacími zábranami.

3. Etapa: Oživení místa kašnou a slunečními hodinami umístěnými na betonový válec

Tento návrh není univerzálně aplikovatelný i na ostatní výdechy z Blanky. Je to řešení ušité specificky pro místo zadání. Nedekoruje a neschovává výdech z tunelu. Nestydí se za betonový válec. Naopak rozeznává jeho kvality a potenciál pro vytvoření místa s nezaměnitelným Geniem Loci malých pražských plácků, o kterých si paradoxně myslíme, že jich díky mega-stavbám, jako je tunel Blanka, pouze ubývá.